Nédi jsou lidé, kteří se nedávno rozšířili po Tamrielu ze severu (viz Historie). Jejich kultura a vybavení na úrovni doby bronzové však byly místními méry vnímány jako podřadné, tak je zotročili. Naprostá většina populace Nédů ve středním Tamrielu úpí pod biči ayleidských otrokářů nebo v dwemérských dolech, kam byli prodáni. Většina Nédů přebývá v otrocké kolonii.
Nedávno se však objevil drobný odboj. Skupinka Nédů si kdovíkde sehnala zbraně, uprchli od svých pánů a začali se nazývat Hoplity.
Jedná se o lidi, takže rozmanitosti Nédů se meze nekladou. Nicméně na začátku našeho příběhu budou otročtí Nédi oděni v patřičně nuzném oblečení. Nemusí jít přímo o pytlovinu, samozřejmě pracují i jako sloužící v Ayleidských palácích, takže nějaký skrovný služebnický šat či prostá tunika jsou dobrou volbou. Pokud se v průběhu hry rozhodnete v rámci svého Zaměření něco zlepšit (například pořídit si lepší zbroj, roucho či zbraně), obchodníci by měli být schopni sehnat vše. Otroci, kteří se přidají k Alessiinu hnutí, doplní svůj oděv o červenou (plášť, pončo, varkoč atp.).
Hoplité, jakožto jádro Alessina odboje, začínají s již nějakým vybavením. Ostatní Nédi počátkem příběhu začínají jako obyčejní otroci v područí Ayleidů. Velmi brzy však budou mít možnost se ze své situace vymanit a pořídit si lepší vybavení (prakticky si „koupit“ svoje zbraně a zbroje, které si na hru přivezli – viz zde).
-Počet všech hráčů: 30
Hoplité počet: 10
-Dobře organizovaní a živení, jádro Alessiina povstání
-Jedná se o frakci vhodnou spíše pro zkušenější hráče
-Kouzelníci: Začínají na úrovni: Novic ve vybrané fakultě a znají všechna kouzla 1. a 1 kouzlo 2. úrovně ve vybrané fakultě, Můžou začínat se: holí nebo pobočkou do 60cm, -Válečníci: Můžou začínat se: s 1x zbraní do 140cm a 1x pobočku (dýka 30 cm)
-Roguny: Můžou začínat se: svoji hlavní zbraní (luk/kuše, až 10 střel), 1x dýkou do 30cm nebo 1x jednoručkou do 90cm, 1x vrhací zbraní
Otroci počet cca: 20
-Otroci, bití, zbídačení, hladoví, hnaní pěšky dlouhou cestu pomocí bičů a kopanců.
-Jedná se o frakci vhodnou i pro začínající hráče
-Kouzelníci: Začínají na úrovni: Učedník ve vybrané fakultě a znají 2 kouzla 1. úrovně ve vybrané fakultě, Můžou začínat se: 1x dýkou (30cm)
-Válečníci: Můžou začínat se: 1x dýkou (30cm)
-Roguny: Můžou začínat se: 1x dýkou (30cm)
Inspiromat na kostýmy: Zde.
V táboře Nédů
„Už zase?“ skláněl se mladý Ythos nad zuboženým tělem, schouleném na kraji zablácené rohože. „Co ti udělali tentokrát?“
Šedovlasý muž zvedl ruku, zabalenou do špinavého hadru. Krev už vytvořila na umolousaném obvazu tvrdou krustu. „Prst. Tentokrát jen jeden článek, ale stejně jim brzy dojdou, “ zakašlal smutně a dutě v odpověď.
Léčitel si ho zběžně prohlédl. Všiml si nových podlitin na pažích i lýtkách i čerstvé řezné rány přes tvář. Věděl i, že když se kdokoli snaží nehýbat tímhle způsobem, ukazuje to na zhmožděná žebra. Useknutý, nebo snad rozdrcený prst byl ale pro dnešek nejhorším a nejakutnějším zraněním.
„Přinesu horkou vodu a podíváme se, co zmůžu. A…“ ztišil hlas „ty mi povíš, proč tentokrát.“
„To víš, už nejsem dost rychlý. A nemám sílu jako dřív,“ cedil stařec skrz vyražené zuby, když mu Ythos o chvíli později omýval ránu odvarem z konopěnce.
Vůně sušených bylin alespoň trochu naředila pach zpocených těl, smíšený s dusivým dýmem z vlhkého klestí. Pach špíny a beznaděje.
Z děravé plachty odkapávala vysrážená mlha.
Chumel lidí, namačkaných kolem doutnajícího ohně v marné snaze urvat pro sebe ještě alespoň ždibínek tepla, se semkl ještě těsněji před přicházejícím šerem, takže pod provizorním přístřeškem nebylo ani k hnutí, ani k nádechu.
„Takže kvůli tomu, že nestíháš pracovní tempo o generaci mladších, ti sekají prsty?“ „Tak.“ Mladík si pohoršeně odfrkl. „Bestie. Verdane, ty bys měl sedět v čisté tunice někde na vyřezávané lavici a jíst pečeni s jablky a mandlovou kaší jako pokud možno uznávaný úctyhodný muž! Ne někde tahat hroudy bahna,“ rozohnil se ranhojič. Stařec se chraptivě zasmál. „Iluze. Sny a bludy. Jo, chlapče, ty tě udrží na životě o něco déle. Takže si je hýčkej, jestli chceš o něco déle trpět,“ odplivl si někam do mlhy.
„Však ono na ně dojde. Uvidíš. A už to moc dlouho nepotrvá.“
„Ty tomu pořád věříš, co?“Léčitel podal starci další výluh, tentokrát k vypití. Pak ztišil hlas.
„Já to vím, Verdane. Sbíráme se. V naší největší kolonii se organizují skupiny a družiny. Spousta lidí. Spousta zbraní i rukou, které je pozvednou. Snad i nějaké zásoby, povídá se.“
„Hochu hochu. Víš, kolik takových jsem už viděl? Čas od času někdo zvedne hlavu. A rychle ji pak ztratí, většinou pomalým a dost ošklivým způsobem. Vždycky je to stejné – zášleh naděje a pak jen hlubší bída, horší zoufalství a krutější tresty.“
„Tentokrát ne. Nebude to stejné. Tentokrát nás povede Ona.“
„Co tím myslíš?“
„To, že má svoje lidi, a dobře organizované. Posly, kteří nosí zprávy. Gladiátory, kteří trénují bojovníky a tak. Tentokrát to dokážeme.“
„Aha, už vím, nějaké zvěsti dolehly i ke mně. Ythosi, pořád je to ženská z masa a kostí. To je materiál, který se hodně snadno trhá a láme. A drtí a seká,“ prohlédl smutně svoji zmrzačenou ruku. Zbývaly mu na ní už jen dva zdravé prsty. „Věř, kdo chceš. Já už se toho beztak nejspíš nedožiju – a stejně: nám by pomohl jenom zázrak.“
„Tak v tom případě máme štěstí. Říká se totiž, že za ní stojí sami bohové…“ šeptl ještě mladík opatrně a sledoval, jak se starého, vyčerpaného muže zmocňuje spánek po uklidňujícím býlí. Snad se mu zdá o svobodě, napadlo ho, když zpozoroval lehký úsměv na Verdanově tváři.
Pak se opatrně zvedl a protlačil k ohništi. Přišel čas si vyposlechnout zkazky dnešního dne. A ošetřit další raněné.