Velekrál Umaril Půlelf Neopeřený, Pán Bílo-zlaté věže, Král králů, Nejvyšší černokněžník Ayleidů a Šampion Meridie
Samotný původ Půlelfa je obestřen tajemstvím. Jeho matkou byla Ayleidka, otcem však jakási prastará božská bytost. Nadáním pro magii a tvrdým přístupem jak k sobě, tak k ostatním, Umaril stoupal po společenském žebříčku Ayleidů, až se vypracoval na krále Nenelaky. Udržováním tohoto směru, strategickými skutky a především uctíváním Daeder se pak stal nejmocnějším králem Ayleidů.
Spolu se svou nejvěrnější šlechtou – Neopeřenými, sídlí v největším skvostu celého Tamrielu, možná i celého Nirnu – Bílo-zlaté věži vypínající se v samotném srdci kontinentu. Povídá se, že se jedná o nejkrásnější dílo, které kdy kdo byl schopen stvořit. Urození Neopeření a bojoví Rarozi (viz frakce Ayleidů) jsou si toho patřičně vědomi, stejně jako králové ostatních ayleidských měst.
Na rozdíl od ostatních Ayleidů se rozhodl neuctívat Aedry a Předky, ale jen a pouze Daedry, v nichž vidí skutečnou, praktickou moc. Meridia si jej dokonce zvolila svým Šampionem. S tím se pojí nejen nenávist ke všemu nemrtvému, která je tvrdě vyžadována i od jeho společníků, ale i obrovská magická moc a dokonce služba Auroranů, daedrických rytířů z Meridiiny říše Zapomnění, kteří naslouchají veškerým jeho rozkazům.
Není jisté, proč přijal za své přízvisko Neopeřený. Prý se tak stalo po jeho zvolení Meridiiným Šampionem. Jedna z domněnek praví, že mu prý tenkrát narostla neopeřená křídla, jenže kdo ví? Jedná se o jedno z mnoha tajemství, jenž jej oplétají. Rozhodně nikdo nemá odvahu se ho na to zeptat. Každopádně Půlelfovi nejbližší věrní, šlechta sdílející s ním komnaty Bílo-zlaté věže, se rozhodli ve znamení respektu ke svému Velekráli ustanovit toto jméno svým označením. Tak vznikli Neopeření – nejvyšší z Ayleidů.
Alessia, Královna zotročených, Nebojácná léčitelka, Vyvolená, První
Alessia pochází z nédského kmene žijícího v okolí města Sartu. Sartští otroci patří k nejcennějším v říši, jelikož nejsou využívání pouze pro práci, ale i pro potěchu. A rovněž mladá Alessia byla členkami své rodiny učena umění uklidňování horkých hlav a svalů naběhlých od bičování. Na rozdíl od ostatních otrokyň se ovšem tomuto umu věnovala i ve volném čase. Když neulevovala ayleidským pánům a paním, snažila se pomoci co nejvíce otrokům ve svém okolí. Za čas se zvěsti o Nebojácné léčitelce roznesly po okolí Sartu.
Alessia je navíc proslulá nejen svou vlídností a jakousi aurou probouzející v lidech ochranitelské pocity, i ale darem vyprávění. Klidným hlasem a na svůj věk podivuhodně mateřským způsobem vykládá sebešpinavější a sebeodpornější spodině zvláštní věci. S ušima dokořán se dá mezi pány pochytit mnoho zajímavých informací. Nordský král Harad prý zcela vyhnal méry ze Skyrimu. Takže to možné zřejmě je. Nordi uctívají jakousi Osmičku. Nikoli moc, jako Ayleidy vyznávané Daedry; těchto osm Aeder prý chce, abychom k sobě byli především laskaví.
Nebojácná léčitelka potají cestovala po říši a promlouvala k lidem. Usilovně se modlila, až k ní u pevnosti Sancre Tor prý promluvil samotný člen Osmičky. Za neobvyklých přívalových dešťů a ranního hromobití pak udeřil doprostřed rozbahněného slumu blesk. Na jeho místě se zjevil Morihaus, Posel bohů, a tázal se po Alessii. Akatosh prý vyslyšel její modlitby a zželelo se mu lidského utrpení. Královnu zotročených od těch dob provází nejen Morihaus, ale i pomalu, ale jistě, se rozšiřující pověst.
Den za dnem spolu prý vedou dlouhé hovory. A nejen to. Poslu bohů se povedlo ji přesvědčit, že někdy není zbytí, než použít sílu. Jako třeba v případě Ayleidských otrokářů. Začal tedy Alessii sám učit válečnickému umění. Vnímavá léčitelka, s citlivými prsty a pažemi zesílenými léty masáže, se ukázala překvapivě nadanou bojovnicí. Plamen v jejích očích při osvobozování otroků v menších ayleidských královstvích jakoby násobil její přirozenou auru a inspiroval stále více a více Nédů ke změně života. Společně tedy zamířili do největšího nédského tábořiště v hlavním království Ayleidů.
Huna
Néd Huna měl vždycky hlavu v oblacích. Co mu také zbývalo, když den za dnem na širých ayleidských lánech jen sklízel oves. Občas, pravda, občas i ječmen. Rádi s bratrem pořádali mravenčí závody. Když ale jeho bratrovi kolemjdoucí ayleidští kluci usekli hlavu, aby si měli s čím začutat, Huna se neudržel a zabil je vidlemi. Po důkladném zmrskání se jeho pán však rozhodl uvést ho do arény, kde pro pobavení jeho přátel Huna obden bojoval se šelmami a drtihlavy. S kopím mu to kupodivu poměrně šlo a vydržel déle, než by kdo čekal. Když se k němu ale doneslo, že ho pán hodlá postavit proti atronachům, sebral své nejkurážnější spoluzápasníky, ukradli pár zbraní a uprchli do lesů.
Při dalším pokusu o krádež byl téměř ubit hlídači a potrhán jejich psy. Naštěstí se poblíž zrovna nacházela Alessia, která jej zachránila. Fascinován jejím vyprávěním, Huna přísahal doprovázet ji na její cestě, stát se jakousi její praktickou rukou pro světské záležitosti a cvičit zběhlé otroky v boji. Jeho nejbližší spolubojovníci se nazývají Hoplité.
Morihaus Polobůh, Posel bohů, Dech Kynin, Okřídlený býk
Okřídleného minotaura poslala Osmička na důkaz své přízně, k ochraně a podpoře Alessie. Jedná se o mocného válečníka, který prý vládne více, než jen silou paží. Kolují zvěsti, že je potomkem samotné Kynareth.
Dumin, Tonální architekt
Jak je pro tajnůstkářské dweméry typické, Dumin o své minulosti příliš nemluví. Nedávno se jeho dwemérové vynořili z hlubin Nirnu a za nejasných okolností provedli s Velekrálem Ayleidů obchod, v němž získali horu v pustinách nedaleko hlavní otrocké kolonie.
Mezi méry se Dumin a jeho družina těší velké úctě, jelikož se jedná o Tonálního architekta. Dwemérové s tímto titulem jsou prý schopni nejen vytvářen mocné nástroje a ovlivňovat mysl, ale i měnit tóny světa samotného (viz Historie). Ovšem běda tomu, kdo by jejich umění nazval magií!
O Duminovi se šeptá, že už je více pohlcen světem hudby (nebo Hudbou Světa ?), než tím materiálním, že pohrdá omezeními reality a pomalu ztrácí pochopení pro normalitu. Respekt jej ovšem neopouští nejen kvůli tomu, že svoji harfu nemá nikdy daleko, ale i pro to, že se svými kumpány zřídili jedinou hospodu v pustinách a tam mít zakázaný vstup nikdo nechce. Rasové i jiné rozmíšky proto ve svatyni piva (které jej zřejmě stále drží v reálném světě) musí stranou.
Elnoth Voam, Arcimág Psijického řádu
Starého chiméra Elnotha nikdy moc neužilo na neužitečné věci. Při studiu v Psijickém řádu se spíše než na věštění budoucnosti či odhalování podstaty Mundu soustředil především na užitkovou formu a to kouzla samotná. Možná, že tento přístup byl důvodem, proč se excentrický chimér nakonec dostal až na samý vrcholek prestižního uskupení.
Pak už mu nikdo nemohl vymluvit jeho rozhodnutí cestovat po Tamrielu na vlastní pěst a předávat magické znalosti těm, kteří se mu vyjeví jako hodni (či nenuzní). Toto, společně s jeho svéráznými metodami výuky, zapříčinilo, že se v souvislosti s ním občas hovoří o kapání na maják, ovšem kdo ho lépe zná, ví, že nic není od pravdy dál. Hlavním důvodem, proč Elnoth Voam nestrpí ostatní členy svého řádu je jeho ojedinělé přesvědčení, že schopností kouzlit nejsou nadáni pouze mérové.
Vec
Ač velmi mladý, tento chimérský obchodník stojí v čele nomádské karavany, jež do Ayleidské říše opakovaně přijíždí z Morrowindu. Ayleidi ho mají rádi, jelikož je to veselá kopa a příležitostný poeta, který občas vypravuje exotické historky, například ze svého lovu netchů, Morrowindských létajících medúz. A také proto, že dokáže sehnat cokoliv. Ale vše má svou cenu a on si je svých schopností náležitě vědom.