Exotické podlouhlé stany sestavené do tvaru písmene U působily v této krajině poměrně nepatřičně. Pod nízkými koženými markýzami vypnutými před každým z nich plápolal pod temným nízko visícím nebem postrádajícím jedinou hvězdu menší oheň. Štiplavý šedý kouř se mísil s mnohem bohatším bílým dýmem o silné, podivně sladké vůni. Jeho zdrojem byla vysoká umně tvarovaná kovová dýmka se dnem tvořeným skleněnou vázou, v níž vesele bublala voda. Troubel z ní vedoucí, původně zřejmě střevo jakési pouštní zvěře, kolovala mezi pěti postavami shrbeně sedícími okolo provizorního ohniště s ocasem obtočeným kolem těla. Desatero zářících velkých očí nahrazovalo schované hvězdy.
Žíhaný chlupáč s výraznou šerpou se opatrně pustil do velké krysy vyňaté z popela, udušené v širokých listech. „Čas přříběhů nastal. Darr´jotar chce vědět, co spatřřily zrraky Ko´yasir.“
Vyzvaná Khajiitka se srstí pokrytou malými tmavými skvrnami, oděná v jemném sarouelu, potáhla z dýmky a spustila. „Ko´yasir má přříběh. Slechům jejích společníků se však zamlouvat nebude. Ko´yasir dorrazila do stínu této horry, když se Masser vytrrácel a Sekunda dorrůstala. Ko´yasir chválí Darr´jotarův nápad vydat se s karravanou do Pustiny k nově otevřřenému dolu. Karravana čekala, že Hlubinní nabídnou spoustu zlaťáčků za krrásné a potřřebné zboží z její nabídky, co ve vlhké studené zemi schází. Ale karravana nebyla prrvní!“
Dva z vypravěččiných přísedících vztekle zaprskali.
Skvrnitá pokračovala. „Khajiity, nejstarrší, nejhezčí a nejchytřřejší, přředběhli Yenameri, ti mérrové z východu.“
„Chimérrové“ doplnil chraplavě plavý Khajiit s bohatou prošedivělou hřívou deroucí se zpod vybledlého růžového turbanu.
„Ti.“ přikývla. „Ko´yasir čekala, že najde jen dírru do země. Ale ne! Důlní stanice Dua-nchard, jak nazývají Hlubinní prrostorr kolem vstupu do dolu, začíná přřipomínat menší osadu. Chimérrové přřitáhli s hlučnými těžkými vozy naloženými všelijakým otlučeným harrampádím a bezcennými cetkami. A jelikož nemají ocas, pustili je rrovnou do stanice!“
Mladík s chlupatýma ušima ověšenýma kruhovitými náušnicemi, jež doplňovaly skvrny stejného tvaru na jeho srsti, pohrdavě odplivnul chrchel vykašlaných chlupů do ohně.
Vypravěčka mírně zacukala vousky a pokračovala. „Často se scházejí ve velkém stanu, errr, budově. Tam popíjejí to svoje pivo a kují pikle.“
„Hospoda?“ blýsknul očima náušnicovaný. „To zní jako místo, kde se točí zlaťáčky. Ra´ketud by se tam mohl trrošku porrozhlídnout…“
Starý Khajiit v turbanu na něj ukázal troubelí dýmky. „U Alkoshe, Ra´ketud si v krrčmě nechá svoje nenechavé prracky pro sebe! Ať jsou Hlubinní jacíkoli, ve své Svatyni piva nechtějí žádné prroblémy. A karravana taky ne.“
Všichni pohlédli na vůdce karavany. Darr´jotar pomalu promluvil. „Do´kuz´dra mluví moudřře. Nechť karravana využije podivnost Dwemérrů ve svůj prrospěch. Tady Khajiitům nalijí. Pustí je vysušit kožich k horrkému krrbu. V krrčmě Khajiiti mají místo mezi mladšími rrasami. Ať to tedy využijí. Prroto tam nebudou žádné konflikty.“ „A ano, Darr´jotar zná umění Ra´ketud a ví, že by se chytit nedal.“ dodal, když se mladík nadechoval.
„Ve skutečnosti tento zákaz neplatí jenom pro krrčmu.“ doplnila Ko´yasir. „Celá důlní stanice je vyhlášenou bezkonfliktní zónou. Toho prrávě využili ti podvrratní Chimerri. Krromě stánků obchodníků se tam rrozvalila i jedna alchymistka. Ostatní ji nazývají Mistrryní.“
„To teda Tena´la může jít všechny ty barrevné vodičky rrovnou vylít.“ zvedla se dosud mlčící černá Khajiitka s dlouhým šálem kryjícím její bradu.
„Kotě se posadí. Přříběh ještě neskončil.“ usadil ji žíhaný.
„Ko´yasir už bude končit. Krromě alchymistky se kolem ještě potuluje jeden Chimérr, starrší než ctihodný Do´kuz´dra. Chodí v rrouchu s podivnými čmárranicemi a z toho, co zaslechla, se Ko´yasir zdá, že mu fouká na oázu.“ skvrnitá zašilhala a provedla drápky u spánků rychlý pohyb, který u ostatních vyvolal pobavené zapředení. „No a spatřřila ještě jednu budovu a tou je dwemérrská banka. Tam, Ko´yasir prraví, by ani Ra´ketud neprroklouznul. Po celém Dua-nchard rrachotí jejich oživené strroje. Hlídají.“ blýskla ostrými zoubky. “Ko´yasir také ze skrrytu zaslechla, jak se ten nafoukaný bankéřř hádá s nějakým jiným nafintěným Hlubinným, kterrý nejspíš má celou stanici na povel. Ježili na sebe vousy a jeden se pak zabouchnul v bance a drruhý nakvašeně skočil do dírry. Přříběh skončil.“
„Přříběh skončil.“ zopakovali ostatní kolem ohně a podali jí dýmku.
Po chvíli prolomil ticho dýmem prodchnutého ovzduší vůdce karavany “Pro karravanu to tu nevypadá tak dobřře, jak si Darr´jotar myslel. Ale Khajiiti, nejšikovnější z nárrodů, si vždy dovedou porradit. Darr´jotar karravaně povídá, ať využije nastalé situace! Karravana může využít konflikty mezi Hlubinnými. A karravana může využít ještě jiného zdrroje přříjmů. Chimérrové rrozbili ležení v Důlní stanici a připravili se tak o možnost pohybu. Nedaleko horry leží veliká kolonie lidí. Sbírrá se jich tam stále víc a víc, takže lidé budou potřřebovat obchodní parrtnerry.“ dodal s úsměvem.
„Lidi? Yriit? Nédi?“ „Vždyť jsou chudí. A hloupí!“ „A smrrdí!“ ozvalo se od mladších členů karavany.
„Ticho!“ zavřískl starý Do´kuz´dra. „Chtějí koťata snad prrodávat Ayleidům? Do´kuz´dra ví, že z jihu mířří skupina prřímo sem.“
„Ne, Divokým ne!“ zamňoukala vyděšeně Tena´la a oběma tlapkami se popadla za zadek.
Darr´jotarr zvýšil hlas „Tak. Karravana je zajedno. Khajiiti si na světě, kterrý pro ně Lorkhaj vytvořřil, vždycky najdou místo. A teď karravaně starrý Do´kuz´dra opět poví přříběh, jak prrodal daleko na severru Sněžným jejich vlastní stáda.“ zatřpytily se čtverácky bystré oči žíhaného.
„Přříběh začíná.“