Zanedlouho se začne smrákat. I přesto však stále panuje téměř nesnesitelné vedro. Pohyb desítek párů nohou zvedá oblaka světlého prachu, který se lepí na zpocená těla, lesklé kyrysy, navoskovanou kůži zbrojí, i na překrásné drahé šaty. Cesta se zužuje, vyprahlé stepi Pustiny se pomalu zvedají výše, blíží se Králický průsmyk. Za ním již zvědové Hejna, čtyři lehkonohé roguny, hledají místo k nočnímu utáboření. Požadavky jsou vysoké – vždyť s Rarohy cestuje samotný Velekrál a celá jeho šlechtická svita.
Lidskou postavu stojící na kopci to překvapilo. Rozvážný kovář obklopený hloučkem dalších lidí, podle vybavení nejspíš léčitelů, podruhé poslouchá hlášení dvou lovců a zamračeně sleduje dlouhé procesí na cestě pod ním. S přítomností toho odporného Černokněžníka se nepočítalo a každý z jeho nejbližších prý rovněž oplývá silným magickým nadáním. Mělo se jednat jenom o předávku otroků hlídanou nemnoha vojáky do nové dwemérské důlní stanice Dua-nchard.
Ale na tuhle akcičku se Hoplité připravovali už dlouho. Tento průsmyk skýtá skvělou šanci na přepadení. A navíc, výprava obsahuje několik kočárů a krytých vozů, které budou jistě plně naloženy jídlem, zlatem, zbraněmi a dalšími cennostmi. Pár spolurebelům se rozlil po tváři šibalský úsměv. Huna to pochopí.
Spár zorganizoval seskupení výpravy, aby se co nejlépe protáhla úzkým průsmykem. První dvě třetiny Rarohů půjdou vepředu, za nimi pak pojedou kočáry s Neopeřenými a naložené vozy a za nimi zbytek. Unavené procesí se řadí a pomalu vyráží. Jakmile první půlka nyní velice dlouhé skupiny zajede do příšeří stinné, suchým křovím obrostlé rokle, vycítí jeho strategický šestý smysl, že něco je špatně. A skutečně. Z čela skupiny přibíhá mladý léčitel, řka, že uprostřed cesty leží mrtvý jeden z Rarohů vyslaných jako předvoj větší skupiny. S useklýma ušima a výrazným písmenem J čerstvě vyřezaným na líci.
Najednou z křoví vyletí pár šipek a těsně mine jeho hlavu. Z protější strany cesty vyskákalo několik lidí se štíty a kopím a s odhodlaným rykem se ženou přímo na ně. Už je mu jasné, o koho se jedná. Z dloužících se stínů kolem cesty najednou vyráží jeden lidský roguna za druhým a po rychlém útoku zase mizí ve křoví. Není možné spočítat, kolik jich vlastně je.
Jenže Rarozi nejsou žádná vesnická hlídka. Po pár vteřinách překvapení zaujímají nacvičené postoje a pozice pro boj mezi hradebními pásy. Jedna skupina Rarohů okamžitě utvořila obraný kruh kolem nejhonosnějšího z kočárů. Druhá pak kolem naloženého vozu s koly ovázanými povřísly sena vydávajícího jemný skleněný cinkot. Otroci v řetězech se choulí mezi tím vším v prachu na zemi a chrání si hlavy.
Skupinka Hoplitů se pokouší probojovat přes zadní voj ke kočáru a kryjí se přitom za menším vozem okovaným ocelovými pruty taženým za kočárem osmerem sedřených otroků. Někteří z bojovníků mají na tváři nehezké úšklebky zadostiučinění. Některým visí kolem krku sušené uši mérů.
Vtom vyrazila z malého okýnka okovaného vozu obrovská pěst ve zlaté rukavici. Zaryla se nejbližšímu muži s kopím mezi lopatky a bestiální silou ho za praskotu kostí a mlaskání masa odíraného o okované dřevo vtáhla dovnitř.
Mezi útočníky zavládl děs a panika. Najednou se hůře brání koordinovaným útokům cvičených vojáků nyní posílených připravenými lektvary. Dva z kočárů začaly hořet. Dým se mísí s prachem a naplňuje roklinu. Z jednoho vyklopýtali tři šlechtici ověšení různými truhličkami a s očima na vrch hlavy. Ihned je obklopil šik Rarohů. Z druhého o poznání ladněji vystoupilo několik mérských krásek. Záplavu bledě modré a pískové uniforem Rarohů naředila čerň a zlať Neopeřených. Když kovář pozorující scénu z vrcholku kopce spatřil, jak začínají sebevědomě skládat ruce v krásných gestech, okamžitě vydává povel k zatroubení v ústup. Mezitím se ale rozpoutalo peklo. Zraněným Rarohům se začínají zacelovat rány, tak šikovně udělené nepozorovanými útoky Hoplitů a vrací se do boje. Několik lidských válečníků jako by přimrzlo na místě a jejich život je ukončen buď ayleidským mečem nebo lačnými plameny. Do prachu cesty padají zbraně i štíty Hoplitů, kterým dlaně zkroucené v křeči neumožňují pořádný úchop; jiní lidští válečníci zase nevěřícně sledují, jak jejich tolik vzácnou a ceněnou zbroj rozežírá nepřirozeně rychle se rozrůstající temná rez. Útočníci se za zvuků rohu dávají na rychlý útěk zpět do Pustiny.
Králickým údolím se nesl krutý ženský smích. Rezonoval až do okamžiku, než si celá družina všimla výsledku střetu. Na cestě leží přibližně dva padlí Rarozi a tucet dalších zraněných, kteří se však rychle zotavují. Desítky otoků se chvějí strachem, asi sedm těžce zraněných, umírajících a mrtvých. Většina krve, kterou rychle vsakuje vyprahlý písek, však patří hoplitským válečníkům, kterých mohl padnout, způsoby různě krutými, nejméně tucet.
Dva ze třech šlechtických kočárů ovšem plápolají silným ohněm, jeden už se začal rozpadat. A ze čtyř vozů, naložených vybavením, je polovina pryč.
Průsmyk pojednou naplnilo řvoucí ticho, když si Ayleidi uvědomili, že chybí právě vozy obsahující takřka kompletní výzbroj Rarohů.