KOSTĚNÁ STRÁŽ A NEJBLIŽŠÍ OKOLÍ

Městečko Kostěná stráž leží na jihovýchodní hranici Vysokoskalí, na úpatí zalesněných skal takzvaných „Větrných kopců“. Do nedávného rozmachu města se jednalo o zapomenuté a pusté místo, kde se dařilo snad jen divokým zvířatům, avšak noví podnikaví obyvatelé využívají okolních zdrojů na maximum a z vesničky krčící se v údolí se tak pomalu stává živoucí město.

V okolních kopcích se stále nachází nové a nové žíly drahých kovů, tam kde i ti nejoptimističtější dříve nacházeli přinejlepším měď.

Okolní husté lesy jsou zdrojem dřeva i četné zvěře, avšak také nebezpečných predátorů. Není zde příliš úrodné půdy pro rozsáhlé farmy a město, které už dávno zabralo nejlepší půdu na stavbu nových domů, je tak odkázáno na několik málo úrodných údolíček, ryby chytané v nedalekém jezeře, zvěře z lesů a hlavě pak na obchodníky, kteří do města přiváží vše potřebné výměnou za dřevo a zlato.

Svou polohou láká Kostěná stráž množství dobrodruhů, prospektorů i kolonistů, kteří zde hledají nový život bok po boku zločinců, marodérů a uprchlých otroků. S nárůstem obchodu se však objevily nové problémy v podobě tlup banditů, kteří zamořili okolí a každý neopatrný cestovatel se pro ně může stát obětí.

Dostatečně nezmapované okolí je také lákadlem pro nejrůznější lovce pokladů. V kopcích lze často najít jeskyni ukrývající mohylu náčelníka z dávných dob (častěji však velice nevrlého medvěda). Zrádné bažiny v okolí jezera pak tu a tam vydají svá tajemství z kalných hlubin. Dále na východ leží Strmá strž, kam se zřídka odváží i ti nejotrlejší, a hřbitov obrů, místo, kde svůj konec nalezla početná tlupa gigantů i s jejich stády mamutů, s nimiž kdysi doputovali ze sousedního Skyrimu. Strž se tak stala místem smeček hladových mrchožroutů stále zápasících o zbytky práchnivého morku v obřích kostech. Mezi místními se šíří pověsti o ztracené kolonii dwemeřích prospektorů i opuštěné pevnosti, kterou zlým zaklínadlem spolkla země. Všechna místa zde nesou, někdy až poetické, názvy jako „Šibeniční skála“, „Temné tůně“ či „Ronrikův strom“ (nikdo si však už nepamatuje, kdo byl Ronrik, nebo proč by se měl zcela náhodný strom jmenovat právě po něm).

Budete mít dost odvahy, důvtipu a především štěstí, aby se z vás stali pohádkový boháči, nebo navždy zmizíte v pusté divočině?



Přejít nahoru